Zprávy

S&P snižuje ruský debet do kategorie nevyžádané pošty
Ratingová společnost S&P Global mezitím zbavila ruského vládního dluhu ratingu triple B a snížila jej na „junk bond“: co to znamená? Znamená to, že pokud ruské banky – sankcionované nebo ne – chtějí půjčky kryté ruskými státními dluhopisy, budou muset poskytnout více zajištění, jinak banka zkrachuje. Ruská centrální banka tiskne rubly, aby uspokojila poptávku po penězích, ale to už způsobilo prudký nárůst inflace a ztrátu hodnoty národní měny. Zároveň byly ruské úrokové sazby zvýšeny z 9,5 % na 20 %, aby podpořily vklady a zvýšily tak záruky.

Jaké jsou ale důsledky toho všeho? S&P sama bod po bodu analyzovala, co znamenají finanční sankce proti Rusku.

Investoři, píší, by mohli brzy začít požadovat „prémii za nejistotu“ ve smyslu vyšších výnosů. Růst referenčních sazeb v kombinaci s rozšiřováním spreadů by mohl ukončit historickou sérii příznivých podmínek financování. Úvěrovou kvalitu mohou ovlivnit provozní a strukturální překážky a vysoce zadlužené malé a střední podniky.
Ekonomické oživení po pandemii by mohla vážně zbrzdit současná situace, kdy jsou všechny regiony světa postiženy asymetricky v závislosti na jejich závislosti na Rusku. Na druhou stranu Čína nebude schopna zcela, a už vůbec ne hned, zcela nahradit ztracený ruský export do zbytku světa, protože z něj představuje pouhých 14 %.
Pokud jde o banky vystavené Rusku – především OTP, Raiffeisen Bank International, Société Générale a UniCredit – S&P optimisticky věří, že ránu ustojí, stejně jako v předchozích obdobích stresu. Totéž platí pro ostatní mezinárodní banky, které mohou zaznamenat zpomalení aktivity, ale drží se díky využití krátkodobých příležitostí.
Ceny energií a komodit by spolu s volatilitou trhu mohly utlumit důvěru v hospodářské oživení. Mnohem větší ránu však podle S&P zabere nahlodat hodnotu majetku jednotlivců i firem, a tím i sílu bank. Riziko eskalace invaze vedoucí k této okolnosti je však stále na obzoru.
Ústředním tématem zůstává energetika v Evropě, uvádí S&P. EU je čistým dovozcem 70 % ropy, 19 % zemního plynu, 6 % LNG a 3 % uhlí. Čtvrtina této částky pochází z Ruska; konkrétně 47 % plynu a 25 % ropy. Otázkou tedy je, jak rychle toto vše dokáže Evropa nahradit diverzifikací svých zdrojů dodávek: může trvat roky, než se investice do obnovitelných nebo dokonce jaderných zdrojů stanou realitou.